Příběhů, jako je ten můj, jste už četli desítky. Znějí stále stejně. Kdysi si někdo pořídil pejska, moc se o něj nestaral, nic mu neukázal, a nakonec ho uvázal u stromu. Někdo jiný ho sice našel, ale také se nedokázal postarat. A tak dnes sedím za mříží jako ten, co toho moc neumí a občas ukáže zoubky a den za dnem čekám, jestli se objeví někdo, kdo tohle celé napraví. Někdo, kdo mě vezme takového, jaký jsem a trpělivě se spolu naučíme, jak se chodí na procházky, co znamená pohlazení a spoustu dalších běžných psích věcí. I přes všechno ale zůstávám optimistou a vím, že tam venku pro mě někdo je a jednou zavolá.

Nechci dožít v útulku jako jeden z těch, o kterých se říká, že prostě neměli štěstí.

---